1. Roosje Klap & Niels Schrader

              Kateřina Přidalová

            2. BB: V současné době vedete ateliér grafického designu na Královské akademii umění v Haagu. Oba máte dlouholetou pracovní zkušenost. Proč jste se rozhodli učit?

              RK: Já jsem učit začala docela brzy – studenti byli někdy starší než já. Zjistila jsem, že něco opravdu znám, že jsem motor, který pomáhá dostat se hlouběji, zkoumat hranice oboru. Opravdu si užívám, když vidím, jak jsou moji studenti zaujatí a věří svým vlastním schopnostem. Když jsem potkala Nielse (oba jsme učili na akademii v Haagu), našla jsem člověka, který mi sedí, máme srovnatelnou životní energii. A tak jsme v lednu 2013 začali společně vést katedru grafického designu.

              NS: Učení vás může naplňovat a povzbuzovat. Zvlášť když si všimnete, jak vaši studenti přichází s novým přístupem a jejich důvěra k vám roste. S Roosje se snažíme studenty vychovávat k tomu, aby byli zodpovědnými občany, kteří si kladou otázky o společenské odpovědnosti současného designéra.

              BB: Na českých školách je výuka grafického designu založená na autoritě vyučujících, kteří mají svoje specifické ateliéry a studenty. Jak je to na vaší škole?

              RK: Máme to štěstí, že vyučující na naší škole pro design žijí a dýchají – a je jedno, jestli jde o design písma, programování nebo kreslení. Jsou předními představiteli svých oborů a těší je podporovat změnu, kterou jsme s Nielsem zahájili. Kromě toho u nás učí také umělci a hostující učitelé občas přednáší o filozofii, robotech nebo architektuře. Náš přístup je multidisciplinární.

              NS: Ve srovnání např. s německým stylem vyučování je nizozemský přístup méně hierarchický, méně „odshora dolů“ a více jako „rovný s rovným“. Rovnocenné sdílení vědomostí je pro nás hlavním cílem, protože podporuje osobní odpovědnost a nezávislost každého studenta. Neznamená to, že by studenti učitele méně respektovali, ale je pro ně spíš rádcem než vševědoucí autoritou. Znamená to, že spíš nabízí radu, než aby jim vnucoval svoji nespornou pravdu.

              BB: Jak si představujete ideálního studenta vaší katedry grafického designu?

              RK: Studenti, kteří se k nám hlásí, často překypují ambicemi. Dozvěděli se, jakou má naše škola pověst, a umírají touhou si to vyzkoušet, začít nové dobrodružství. V ideálním případě by student měl být ambiciózní, aktivní a – co je možná nejdůležitější – zvídavý.

              NS: Ideální student Královské akademie je investigativní výzkumník, který přichází s novými koncepty vizuální komunikace. Vzhledem k tomu, že dostávají poměrně komplexní zadání, musí naši designéři být také dobrými týmovými hráči a musí perfektně ovládat tradiční i nová média. Grafický design jako obor však nabízí mnoho možností pro rozvoj individuálního talentu každého studenta, proto žádný konkrétní typ, který by u nás měl studovat, neexistuje. Bereme studenty bláznivé, tvrdohlavé, individualistické, stejně jako inteligentní, zlobivé, a podivínské – za předpokladu, že se zavážou ke tvrdé práci v oboru. Jako spoluvedoucí jsme se s Roosje rozhodli zaměřit výuku spíše na podnikatelské a sociální dovednosti budoucích designérů než jen na čistě technickou stránku věci.

              BB: Jaké minulé či současné osobnosti byste uvedli jako své učitele? Co jste se od nich naučili?

              RK: Pro mě to byl holandský grafik Melle Hammer: obdivuji jeho průkopnické myšlenky jak ve vzdělávání, tak i v oboru jako takovém. Potom Linda van Deursen, moje mentorka na Rietveld Academie a moje inspirace ve snaze přimět studenty věřit a důvěřovat sami sobě. Z minulosti mám moc ráda francouzského návrháře písma Rogera Excoffona a dále rakouský kolektiv Werkstätte ze 30. let.

              NS: Pro mě jsou inspirativními učiteli Uwe Loesch, Aaf van Essen a Mieke Gerritzen. Od Uwe Loescha jsem se naučil významu politické angažovanosti, jak je důležité projevit svůj hlas. Naopak Mieke Gerritzen mě podporovala v kritickém pohledu na média a pomohla mi ho začlenit do mé práce. A Aaf van Essen mě neustále motivovala k dalšímu rozvoji poetického jazyka v mé práci. Názory a přesvědčení těchto tří mě naučily, jakou hodnotu má dělat smysluplný design, neustále si klást otázky a pouštět se do debat spíše než setrvávat v roli diváka.

              BB: Jaký je váš přístup ve vzdělávání? Jak byste popsali svoje metody a co je cílem vaší práce se studenty?

              RK: V podstatě věřím v umělecký výzkum jako základ pro jakoukoli práci: skvělý design dokážete udělat jen na základě poznatků získaných patřičným výzkumem.

              NS: Neustále hledám rovnováhu mezi didaktickým a experimentálním učením. Mezi teorií a koncepcí na jedné straně a praktickou realizaci na druhé. V tematických blocích studenti do hloubky analyzují aktuální, společensky relevantní témata. Bloky jsou rozděleny do dvou celků: úvodní fáze „reflexe“ a následná fáze „tvorby“. Blok obvykle začíná úvodem do tématu. To je většinou prezentace podobných případů a praktická cvičení. Myšlení a reflexe se musí na konečném produktu odrazit. Pak přichází fáze výroby. Od studenta se vyžaduje analýza tématu a formulace návrhu výzkumu, průběžné prezentace ve třídě a aktivní účast na diskusích. Vyučující studentům poskytuje zpětnou vazbu a dohlíží na jejich práci, doporučuje literaturu k četbě a sdílí s nimi odborné znalosti. Hlavním cílem je podporovat tvořivost a individualismus, nechceme chodit po vyšlapaných cestách.

              BB: Poptávka po grafických designérech na trhu je dnes v podstatě nasycená. Demokratizace technologie způsobila, že grafický design je neomezená, volná profese, kterou lze dělat i bez zvláštního osvědčení. Kdo jsou vaši absolventi, co mají navíc oproti šikovným, vzdělaným, či amatérským designérům?

              RK: (V ideálním případě) ví, jak rozvíjet skvělé myšlenky, jak udělat vynikající typografii a jak programovat. Myslíme si, že současní designéři, kteří neumí programovat, jsou v podstatě negramotní. Kromě toho dokážou sociálně, kriticky a umělecky reflektovat svoje okolí a ví, jak najít své místo v oboru designu.

              NS: Současným designérům již nestačí jednoduše používat nástroje, které mají, ale spíš je rozvíjejí. Naše společnost dospěla k šablonovité kultuře, kde je všechno předem softwarově navrženo. Musíme si však uvědomit, že počítače ve skutečnosti nikdy samy nevytvářejí žádnou hodnotu; to mohou dělat jen lidé. Každá část softwaru je výsledkem procesu myšlení, který proběhl v mozku jeho tvůrce během implementace. Pokud se – jako společnost – omezíme na předem danou sadu nástrojů, nebudeme se dál rozvíjet. Rozdíl mezi skutečným designem a používáním šablon spočívá tedy v intelektuálním úsilí, a to je přesně to, co naše studenty učíme. Chceme je motivovat k tomu, aby byli běžci na předních pozicích digitální revoluce, a nikoli ve vleku okolností. Být investigativním výzkumníkem znamená dívat se na svět kriticky a aktivně se na něm podílet. To bych nazval angažovaným designem, který přichází s novými způsoby sociální intervence.

              BB: Holandská vnímavost vůči designu má v mezinárodních debatách o designu velký vliv. Co je podle vašeho názoru na Nizozemsku tak sexy, že se mnoho zahraničních studentů hlásí právě na nizozemské školy?

              RK: Myslím, že je to něco za něco. Zákazníci mají k designérům velký respekt, a ti se tak mohou rozvíjet. Vzájemné porozumění je potom základem, na kterém stojí naše bohatá historie.

              NS: Jako cizinec jsem právě o tomto vždy přemýšlel. Myslím, že je to dáno historicky a že to souvisí s jejich neustálým bojem proti společnému nepříteli, vodě. Známé rčení „Bůh stvořil zemi, ale Holanďané vytvořili Nizozemsko“ dokládá, že tato sdílená nutnost postavit se vodě vedla k rozvoji pragmatického a přesto invenčního přístupu, který nacházíme i v dnešní designérské praxi.

              BB: Kromě Haagské školy je tu ještě Gerrit Rietveld Academie v Amsterdamu. Mohli byste prosím porovnat přístup ke vzdělávání v oblasti designu v Rietveldu s haagským modelem? Liší se nějak?

              RK: Ano, liší se. Mohu mluvit pouze za sebe, studovala jsem tam. Rietveld Academie se zaměřuje především na konceptuální přístup. V Haagu to děláme taky, ale věříme, že reálné dovednosti, jako je programování nebo sazba, jsou také součástí praxe.

              NS: Já myslím, že konceptuální přístup je v podstatě na obou školách podobný. Ale blízkost KABK (Královská umělecká akademie) k legislativní a zákonodárné infrastruktuře nizozemské vlády v Haagu vede v důsledku k výuce založené na praxi. Díky převládající atmosféře a mnoha zadáním realizovaným ve spolupráci s těmito institucemi se slavný nizozemský konsensuální politický styl odrazil ve zdravém pragmatismu, který na škole převládá. Další rozdíl mezi oběma školami spočívá v našem všeobecném zaměření na umělecký výzkum. Každá akademie umění musí hledat dokonalou rovnováhu mezi teorií a praxí; Královská akademie umění v Haagu chápe přístup k designu založený na výzkumu jako most mezi teorií a praxí, který spojuje vědu a umění.

            3. Roosje Klap

              Roosje Klap (1973) po studiích grafického designu na Gerrit Rietveld Academie založila v Amsterdamu grafické studio. Mezioborový designérský přístup jí umožňuje zpochybňovat hranice grafického designu a vytvářet nové formy komunikace.
            4. Niels Schrader (NL)

              Niels Schrader (1977) studoval komunikační design na Fachhochschule v Düsseldorfu a na Sandberg Institute v Amsterdamu. Jako freelance designér pracoval pro Uwe Loesche a Irmu Boom. V Amsterdamu si založil svoje vlastní studio.
          1. Publikace

            Bienálové Noviny

            letní a podzimní vydání

          2. Obsah

          3. LETNÍ VYDÁNÍ

            Rozhovory: Åbäke (GB)Francesco Spampinato poprvé uslyšel slovo Åbäke v roce 2002 v souvislosti s elektronickou hudbou Kitsuné, což je také typicky pařížská modní značka. Kitsuné je však jen jedna galaxie – vedlejší a ani ne zrovna typická – z Åbäke vesmíru, Londýnského designového studia, za nímž se skrývají Patrick Lacey, Benjamin Reichen, Kajsa Ståhl a Maki Suzuki. Absolventi Royal College of Art svoji činnost zahájili roku 2000 – od té doby se mezi jejich zákazníky počítají například British Council a Serpentine Gallery, spolupracovali s módními návrháři, jako je Hussein Chalayan a Maison Martin Margiela, s umělci, jako například Ryan Gander, Johanna Billing a Martino Gamper, i s kapelami, například Air a Daft Punk.

            Jak napovídá samotný název, Åbäke, což je švédské slovo pro něco velkého a těžkopádného, Francesco se domnívá, že skupina nese tíhu zakázkového designu jen proto, aby se zdokonalila v chápání pravidel a konvencí, které jindy velmi ráda dekonstruuje. Åbäke stojí také za meta-designovými projekty, které jsou nezávislé, transdisciplinární, přísně kolektivní a často participativní: digitální platforma pro dialog v architektuře Sexymachinery (2000–2008), relační kulinářských akce v Trattorii (2003), nakladatelský projekt Dent-De-Leone (2009), propaganda imaginárního Victoria & Alferd muzea (2010), a špionážní agentura Åffice Suzuki (2010).

            Åbäke neustále přitahuje pozornost uměleckého světa: svými projekty, z nichž většina rozhodně nesplňuje kritérium funkčnosti, vyvolávají otázky o tom, jak design vyjadřuje formy kulturního transferu. Nedílnou součástí jejich činnosti je také publikování, kurátorství, přednášení a vedení workshopů. Takže když Spampinato skupinu požádal, aby se stala součástí jeho knihy o uměleckých skupinách, Åbäke s tím souhlasili, pokud Francesco na oplátku napíše tento medailon a vloží do něj sebe, aby nebyl „bezautorský“, ve třetí osobě, čímž zpochybní roli kritika a podmínky, za kterých běžně spojuje intelektuální hodnoty a kulturní jevy.
            , Sulki & Min Choi (KR)Sulki & Min jsou grafičtí designéři z korejského Soulu. Sulki Choi vystudovala komunikační design na Chungang University (Jižní Korea) a Min Choi na Seoul National University (tamtéž). Oba získali magisterský titul v oboru grafického designu na Yale University, New Haven, USA. V letech 2003–2005 se věnovali výzkumu na Jan van Eyck Academie v nizozemském Maastrichtu. Od svého návratu do Soulu pracují Sulki & Min převážně v kulturní sféře; spolupracují s institucemi i s jednotlivci na vytváření jednotného vizuálního stylu, marketingových materiálů a publikací. V roce 2006 uspořádali svoji první samostatnou výstavu v Gallery Factory v Soulu a získali za ni výroční uměleckou cenu, kterou uděluje organizace Arts Council Korea. Účastnili se mnoha kolektivních výstav, které pořádal spolek Frankfurter Kunstverein, Moravská galerie v Brně, Bienále grafického designu v Ningbo, Projekt umění ve veřejném prostoru v Anyang, Centrum umění v Arko, Platform Seoul, Muzeum moderního umění v Gyeonggi, CCA Wattis Institute for Contemporary Arts v San Francisku, Walker Art Center v Minneapolisu a další. Vytvářejí a vydávají knihy ve svém vlastním vydavatelství Specter Press a často přitom spolupracují se současnými korejskými výtvarnými umělci a spisovateli. Sulki & Min pracovali jako grafičtí designéři pro BMW Guggenheim Lab, společný projekt Guggenheimovy nadace a BMW, po celé tři roky, kdy fungovala v New Yorku, Berlíně a Bombaji, a vytvořili pro ni interaktivní systém grafické identity založený na participaci online. V roce 2013 se Min Choi stal vedoucím kurátorem mezinárodního typografického bienále Typojanchi v Soulu. Oba se věnují výuce grafického designu a typografie – Sulki Choi na Kaywon School of Art & Design a Min Choi na University of Seoul. , Koenraad Dedobbeleer (BE)Koenraad Dedobbeleer je umělec, příležitostný kurátor a amatérský vydavatel z Bruselu, Belgie. Většinu svého času tráví v evropské metropoli, kde žije s manželkou, neméně vynikající umělkyní Valérií Mannaerts, a s dcerou Claude Konrad Mannaerts.

            Mezi jeho nedávné výstavy patří mimo jiné například: Gusiform Gyros v Lisson Gallery; London Weather Permitting, 9. Bienále do Mercosul, Porto Alegre; Hearsay, Rumours, Bed-sit Dreamers and Art Begins Today v Galerii Micheline Szwajcer; The Desperate, Furiously Positive Striving of People Who Refuse to Be Dismissed v Extra City Kunsthal, Antwerp; Der Brancusi Effect, Kunsthalle Wien, Vídeň.

            Nedávno vydal spolu s Roma Publications of Amsterdam knihu Compensating Transient Pleasurable Excitations a s Krisem Kimpe připravili putovní přednášku (UP) BAR, kterou poprvé uvedli loni v březnu v La Loge v Bruselu.
            , Linda Dostálková (CZ)Založila studio The Bestseller Creative Platform (společně se sestrou Danielou Dostálkovou, v r. 2005). Vede ateliér grafického designu Text Forma Funkce na Fakultě umění v Ostravě. Studuje na Werkplaats Typografie v Arnhemu. V roce 2003 absolvovala scénografii na Janáčkově akademii múzických umění, mezi lety 2001 – 03 studovala nová média na Akademii výtvarných umění ve Varšavě a v r. 2000 – 01 na fakultě architektury Technické univerzity v Liberci. Koncepce její práce vychází zejména ze studia dramatických umění. Zabývá se implikací scénických postupů do grafického a expozičního designu. , Kurt Finsten (DK)Historik umění a architekt. Pracuje v oblasti grafického designu, je také osvětlovač a malíř. Od roku 1991 je ředitelem Krabbesholm Højskole, dánské umělecké školy zaměřené na umění, fotografii, architekturu, design a grafický design. , Rudy Guedj (FR)Rudy Guedj je francouzský grafický designér žijící v Amsterdamu. V roce 2013 absolvoval Gerrit Rietveld Academii. Jeho vlastní tvorba i práce na zakázku často vychází z kresby. Výsledkem jsou narativy, typografické nebo abstrahující znaky. Zajímají ho také systémy čtení a možnosti linie. , Elisabeth Klement (EE)Elisabeth Klement (1987) je grafická designérka žijící v Amsterdamu. V současné době pracuje na katedře grafického designu Rietveld Academie. Spolu s Laurou Pappa organizuje každoroční letní školu Asterisk v Tallinnu. & Pieter Verbeke (BE)Pieter Verbeke (1982) je organizátor uměleckých akcí žijící v Amsterdamu. Pracuje jako knihovník na Gerrit Rietveld Academie, pořádá výstavy a připravuje projekty související se sběratelstvím a publikováním v oblasti umění. Od roku 2011 spolu provozují umělecké knihkupectví a výstavní prostor San Serriffe v Amsterdamu. , Vladimír Kokolia (CZ)Prof. Vladimír Kokolia (* 27. listopadu 1956, Brno) je malíř. Žije a pracuje ve Veverských Knínicích a Praze. Studium na AVU ukončil v roce 1981. Uspořádal kolem 90 samostatných výstav a podílel se na třech stovkách společných výstav, mj. na Documenta IX v Kasselu. V roce 1990 se stal prvním laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého pro autora do 35 let. Od roku 1992 vede ateliér Grafika II na Akademii výtvarných umění v Praze, poslední tři roky působí navíc ve funkci studijního prorektora. Od poloviny 80. do poloviny 90. let byl zpěvákem a textařem alternativního rockového tria E. Více než čtvrtstoletí se věnuje tradičnímu čínskému taiji rodiny Chen. Kokoliovy výsledky v kompostování byly v roce 2007 oceněny titulem Miss kompost ČR. V roce 2012 získal Cenu od Dalibora Chatrného pro výtvarného umělce nad 35 let. , Joris Kritis (BE)Joris Kritis (1983) studoval grafický design na akademii Sint-Lucas v Ghentu a v roce 2008 absolvoval postgraduální program Werkplaats Typografie v Arnhemu. Od roku 2009 působí jako nezávislý grafický designer.

            Mezi lety 2009 a 2011 byl spolu s Julií Peeters autorem grafické úpravy časopisu pro současné umění Metropolis M, v roce 2010 společně zpracovali novou podobu identity Beursschouwburg v Bruselu, která získala cenu veřejnosti v soutěži Cobra Power of Print.

            Mezi klienty patří The Royal Museum of Fine Art, Brussels, Contour, Mechelen, the Appel Curatorial Programme, Amsterdam, ROMA Publications, OFFICE Kersten Geers David Van Severen, Canadian Centre for Architecture, Piet Zwart Institute, Architecture Workroom Brussels, BOZAR, Brussels, If I Can’t Dance …, Amsterdam, Elisa Platteau Gallery, EPFL, Lausanne, The Flemish Architecture Institute, a další.

            V roce 2012 byla jeho práce vybrána do Mezinárodní přehlídky 25. Bienále Brno, a s publikací Changing Cultures of Planning získal cenu Prix Fernand Baudin, a brozovou medaili v soutěži Most Beautiful Book of the World v Leipzigu. Úprava publikace The Flanders Architectural Review 2012 byla vybrána mezi nejlépe upravené knihy v přehlídce Best Designed Books v Holandsku.

            Od roku 2011 pravidelně vyučuje na Gerrit Rietveld Academie v Amsterdamu. Vedl též workshopy na školách v Ghentu, Oranjenstadtu a Talinnu.
            , James Langdon (GB)James Langdon je nezávislý designér. Je jedním ze šesti ředitelů galerie Eastside Projects v Birminghamu ve Velké Británii, kterou vedou sami umělci; je také zakladatelem putovní školy School for Design Fiction. V roce 2012 mu lipská Galerie für Kunst Zeitgenössische udělila Mezinárodní ocenění za konceptuální design Inform. Jako designér spolupracoval s mnoha umělci a institucemi, mimo jiné s Book Works, Londýn; Sternberg Press, Berlín; Contemporary Art Gallery, Vancouver; a OCA, Oslo. Mezi jeho kurátorské aktivity patří „Arefin & Arefin: The Graphic Design of Tony Arefin“, Ikon Gallery, Birmingham, Velká Británie (2012); „Construction School“, Kunstverein, Amsterdam, Nizozemsko (2012); „In:quest of Icarus“ Normana Pottera, Stedelijk Museum, Amsterdam, Nizozemsko (2012); a „Book Show“, Eastside Projects, Birmingham, Velká Británie (2010). Přednáší na institucích v mnoha zemích světa, například v Konstfack, Stockholm, Švédsko; Camberwell College of Arts, Londýn, Velká Británie; Werkplaats Typografie, Arnhem, Nizozemsko; HFG Karlsruhe, Karlsruhe, Německo; a Jan van Eyck Academie, Maastricht, Nizozemsko. , Radana Lencová (CZ)Studovala na VŠUP v Praze (1994–2000), následně v doktorském studiu na stejné škole (2002–2005). Věnuje se grafickému designu a výtvarným experimentům kombinujícím písmo, světlo a tanec (projekt Přeměna odpadu – proměna duše). V současné době se zabývá grafickou úpravou knih a volnou kaligrafií (projekt Linie dechu). Obdržela několik ocenění, např. Cenu Alfonse Muchy, Bienále Brno (1998), Nejkrásnější české knihy aj. , Mikuláš Macháček (CZ)Grafický designér, studoval na VŠUP v Praze a ABK v Maastrichtu. Po pracovní stáži ve Studiu Dumbar (Den Haag, NL) byl osm let členem Studia Najbrt (Praha, CZ). V roce 2011 založili společně se Šárkou Zíkovou studio zetzetzet. Zabývají se grafickým, interiérovým a produktovým designem. Mikuláš Macháček vede třetím rokem Ateliér grafického designu 2 na FaVU v Brně. , Mevis & Van Deursen (NL)Armand Mevis (1963, Oirsbeek, NL) a Linda Van Deursen (1961, Aardenburg, NL) si založili svoje grafické studio v nizozemském hlavním městě v roce 1987, když vystudovali amsterdamskou Rietveld Academy. Navrhli grafické řešení mnoha knih pro umělce, jako jsou Rineke Dijkstra (NL), Peter Downsbrough (US), Aglaia Konrad (AT), Walter Niedermayr (IT), Gabriel Orozco (Mex.), Bas Princen (NL), Cerith Wyn Evans (GB) nebo pro architekty jako Delugan Meissl Associated (AT), Christian Kerez (CH), Office Kersten Geers David van Severen (BE) a SANAA (JP); vytvořili mnoho korporátních identit, například pro holandské módní návrháře Victor & Rolf nebo pro město Rotterdam, Evropské město kultury roku 2009. Jsou také autory grafické podoby známých holandských časopisů, jako například Metropolis M nebo De Groene Amsterdammer. Armand Mevis vede Werkplaats Typografie v Arnhemu a Linda Van Deursen je vedoucí katedry grafického designu na Gerrit Rietveld Academy, oba vyučují na School of Art, Yale University, New Haven (USA). a Moritz Küng (CH)Moritz Küng (1961, Luzern, CH) je kurátor výstav a editor, který se ve své práci zaměřuje na průsečíky mezi uměním a architekturou. Od roku 1988 spolupracoval s duem Mevis & Van Deursen při více než třiceti příležitostech, hlavně při tvorbě výstavních katalogů a autorských knih. Žije v Barceloně. , Fraser Muggeridge (GB)Fraser Muggeridge je ředitelem londýnského ateliéru grafického designu Fraser Muggeridge. Je také hostujícím učitelem na katedře Typografie a grafické komunikace, University of Reading, a na Camberwell College of Art v Londýně. V roce 2010 založil Typography Summer School, týdenní letní školu typografie v Londýně určenou pro čerstvé absolventy a profesionály. Aktuálně probíhá v Londýně a New Yorku. , Nina Paim (BR)Nina Paim se narodila roku 1986 v Brazílii, žije a pracuje v Berlíně. Oklikou přes ekonomii a filozofii se dostala ke studiu grafického designu na ESDI v Rio de Janeiro a na Gerrit Rietveld Academy v Amsterdamu. Jejím absolventským projektem byla Escola Alberta, dočasná škola designu, která se konala v Riu od 6. do 11. srpna 2012. Nina se ve své práci zabývá koncepty vedení a spolupráce, často je tedy založena na spolupráci s mnoha dalšími lidmi. Od dokončení studií pracuje samostatně jako grafická designérka s občasnými výlety do oblastí kurátorství, zprostředkovávání a učení. Za svou práci s Corinne Gisel byla v červnu 2013 nominována na Švýcarskou cenu za design (Swiss Design Award). , Barbara Steiner (AT)Barbara Steiner je kurátorka, editorka a autorka, která se zaměřuje na politiku reprezentace, institucionální kritiku / kritičnost, architekturu a výstavy. Mezi lety 2001 a 2011 vedla Galerie für Kunst Zeitgenössische v Lipsku. Stála také u zrodu výroční výtvarné ceny INFORM, která se uděluje grafickým designérům působícím v kontextu grafického designu a umění. Od května 2012 do května 2013 Steiner vedla nadnárodní projekt Europe (to the power of) n, který probíhal v jedenácti městech nejen v Evropské unii. Poté působila jako kurátorka v Castrum Peregrini v Amsterdamu, kde se věnovala především vztahu umění a grafického designu zejména v kontextu jejich sociální a ekonomické propojenosti. , Tom Vandeputte (NL)Tom Vandeputte je spisovatel a teoretik žijící v Londýně a v Amsterdamu. Přednáší kritickou teorii a vede stejně zaměřený program na Sandberg Institute a jako hostující lektor vyučuje na Royal College London. Získal s vyznamenáním titul MREs na London Consortium a aktuálně dokončuje doktorát z filozofie v Centru pro kulturní studia, Goldsmith College. Publikoval v různých knihách a časopisech, včetně Metropolis M a Log. Spolu s Timem Ivisonem byli editory knihy Contestations (Bedford Press, 2013), která se zabývá experimentálními formami vzdělávání a samostatně organizovaným učením mimo akademickou sféru. , Rostislav Vaněk (CZ)Rostislav Vaněk (1945) studoval na SPŠG (1960–1964) a v Ateliéru grafiky a ilustrace prof. Karla Svolinského na VŠUP v Praze (1964–1970). V letech 1971–1976 byl odborným asistentem v Ateliéru užité grafiky a plakátu doc. Eugena Weidlicha na VŠUP, 1976–1985 vedoucím výtvarné redakce nakladatelství Československý spisovatel v Praze a od roku1985 je nezávislým grafickým designérem ve vlastním studiu. V roce 2001 byl jmenován profesorem Ateliéru grafického designu a vizuální komunikace na VŠUP v Praze, v němž působí dodnes. Stal se zakládajícím členem sdružení Typo& (1974), stál u zrodu TypoDesignClubu (1995), jehož je předsedou. Vytvořil více než 20 československých poštovních známek, z nichž polovina získala ocenění v soutěži Nejkrásnější poštovní známka roku. Významné realizace: orientační systém pražského Metra, vizuální styl hotelů Forum, Palace, Atrium v Praze a Hotel Dvořák v Karlových Varech. Je autorem loga a manuálu Českých aerolinií, včetně grafického řešení všech letadel a pozemní techniky (spolupráce s R. Leszczynskym). Vytvořil vizuální styl Československé obchodní banky, Výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové banky Praha 2000, vizuální styl Mezinárodní konference Identita – Integrita Icograda, Bienále Brno 2002. Graficky upravil více než 1000 knižních titulů. Za svou tvorbu v oblasti grafického designu a vizuální komunikace získal řadu významných ocenění, jako například Sonderpreiss der Hochschule für Grafik und Buchkunst Leipzig IBA Leipzig 1977, Cena za výstavní grafiku Praga – Světová výstava poštovních známek 1978, čestné uznání X. Bienále užité grafiky Brno 1982, bronzová medaile Praga, Světová výstava poštovních známek 1988, čestný diplom IBA Leipzig 1989, Achievement Award Icograda na Kongresu Icograda Identita – Integrita Bienále Brno 2002, Vynikající design, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a Design Centrum ČR 2003, Cena Organizačního výboru za přínos grafickému designu Bienále Brno 2010.
            Praktické informace (místa konání, otevírací doba, vstupné), Sympozium (20.–22.6.2014), OFF Program (Letní semestr), Doprovodný program 26. Bienále Brno 2014, Moravská galerie v Brně (stálé expozice, doprovodný program)

            PODZIMNÍ VYDÁNÍ

            Text: Oliver Klimpel (DE)Oliver Klimpel (narozen v Drážďanech) je grafický designér, který žije v Londýně a vede tam studio Büro International. Podílí se na mnoha designových projektech pro kulturní i komerční sektor, jako například Tate Modern v Londýně, Museum Folkwang v Essenu, Goethe-Institut v Londýně či Taipei Contemporary Art Center. Po letech vyučování na Central Saint Martins College of Art & Design a London College of Communication byl v roce 2008 jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Lipsku, kde vede třídu systémového designu. Everybody's Got to Learn Sometime
            Rozhovory: Výběrová porota, Petr BabákPetr Babák (Laboratoř) „Do soutěže na logo města Brna odevzdal dva návrhy. Jeden obsahoval slogan Brno je zlatá loď a druhým byly přeškrtnuté Hradčany. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Grafického designu a nových médií stejně jako v žižkovském grafickém studiu Laboratoř vládne rukou infantilní rafinovanosti…“ (Michal Nanoru, Živel) , Luna Maurer (NL) & Roel Wouters (NL), Roosje KlapRoosje Klap (1973) po studiích grafického designu na Gerrit Rietveld Academie založila v Amsterdamu grafické studio. Mezioborový designérský přístup jí umožňuje zpochybňovat hranice grafického designu a vytvářet nové formy komunikace. & Niels Schrader (NL)Niels Schrader (1977) studoval komunikační design na Fachhochschule v Düsseldorfu a na Sandberg Institute v Amsterdamu. Jako freelance designér pracoval pro Uwe Loesche a Irmu Boom. V Amsterdamu si založil svoje vlastní studio.
            Praktické informace (místa konání, otevírací doba, vstupné), Škola volá! (19.–21.9.), OFF Program (Podzimní semestr), Doprovodný program 26. Bienále Brno 2014, Moravská galerie v Brně (stálé expozice, doprovodný program)

            Tiráž

            Rozhovory: Tomáš Celizna (CZ)Tomáš Celizna (1977) se věnuje grafickému designu zejména ve spojení s novými technologiemi. V letech 2001 až 2005 působil pod hlavičkou dgú. Prostřednictvím Fulbrightova stipendia (2006) absolvoval studium grafického designu na Yale University School of Art v New Haven (MFA, 2008). V současné době žije a pracuje jako nezávislý designér v Amsterdamu, kde také působí jako lektor grafického designu na Gerrit Rietveld Academie. Spolupráce zahrnují, mezi jinými, BAK, basis voor actuele kunst, Utrecht; Graduate School of Design Harvard University, Cambridge; Fakulta Architektury ČVUT, Praha; OASE Journal for Architecture, Rotterdam; Royal Academy of Art, The Hague; Sandberg Instituut, Amsterdam; Stedelijk Museum, Amsterdam a The New Institute, Rotterdam. Od roku 2011 je členem kurátorského týmu Mezinárodního bienále grafického designu Brno. , Adam Macháček (CZ)Adam Macháček (1980) je grafický designér. Po studiích na VŠUP, Rietveld Akademii v Amsterdamu a Ecal v Lausanne spoluzaložil v roce 2004 studio Welcometo.as, od roku 2011 členem kolektivu 2014 Designers. Zabývá se především navrhováním knih a publikací, ilustrací a identit. Spolupracoval mimo jiné s Moravskou galerií v Brně, Théâtre de Vevey (sezóny 2003–2012), Galerií Rudolfinum, SFMOMA, Chronicle Books, Památníkem národního písemnictví, Domem umění města Brna a dalšími. Pro Bienále Brno inicioval a připravil výstavy Work from Switzerland (2004) a Work from Mars (2006, spolu s Radimem Peškem). Od roku 2011 je členem kurátorského týmu Mezinárodního Bienále grafického designu v Brně. Žije a pracuje v Berkeley. & Radim Peško (CZ)Radim Peško je grafický designér žijící a pracujicí v Londýně. Ve své práci se zaměřuje na tvorbu písem, publikací, vizuálních identit a je také iniciátorem výstavních projektů spojených s grafickým designem. Mezi jeho aktivity se řadí práce pro Moravskou galerii v Brně, Secession ve Vídni, nebo Bedford Press v Londýně. Podílel se na identitách Museum Boijmans v Rotterdamu, Stedelijk Museum v Amsterdamu, či Berlin Biennale 8 mimo jiné. Účast na výstavách zahrnuje Graphic design in production, Minneapolis/New York, nebo Graphic Design Worlds v Triennale Design Museu v Miláně. Pravidelně spolupracuje s Kateřinou Šedou na výtvarných projektech a knihách. V roce 2010 založil a řídí digitální písmolijnu RP Digital Type Foundry. Je hostujícím lektorem na Gerrit Rietveld Akademii v Amsterodamu a École nationale supérieure des beaux-arts v Lyonu. Od roku 2011 je členem kurátorského týmu Mezinárodního Bienále grafického designu v Brně. , Kateřina Přidalová (CZ)Kateřina Přidalová (1978) vystudovala dějiny umění na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Je publicistkou, kritičkou designu a editorkou webového portálu o designu a vizuální kultuře Designreader.org. Založila blog VizualniKultura.cz, píše pro kulturní časopis A2 a pro Bienálové noviny, spolupracuje s institucí Czechdesign (workshop Grafický design /ne/stárne, 2013).
            Redakce: Martina Tlachová, TC&AM&RP, Miroslava Pluháčková
            Grafická úprava: TC&AM&RP
            Tisk: Tiskárna Didot s. r. o.

            Česko-anglické vydání, 180 × 350 mm, 48 & 32 stran
            Moravská galerie v Brně, 2014

            K dostání

            Obě čísla Bienálových Novin jsou zdarma k dispozici všem návštěvníkům 26. Bienále Brno 2014 a ve vybraných brněnských kavárnách.

          4. /1